Základní škola

Tak jako každý rok jsme se i tento těšili na konec školního roku a s ním i na třídní výlet. Tentokrát jsme se s většinou dětí z naší třídy pustili do ještě většího dobrodružství než ten minulý. Tehdy jsme si pobyt užili v Ekocentru Oucmanice s tématem,, Přežití v divočině“. Během něho jsme se naučili, jak rozdělávat oheň, pracovat s nožem, stavět si přístřešky apod. Tyto dovednosti jsme tento rok oprášili a i zdokonalili. Vydali jsme se společně s Robertem Skořepou, profesionálním vojákem, na akci,, přežití v lese“. Ve středu 14. 6. jsme vyrazili vlakem s batohy plnými důležitých věcí (spacák, karimatka, ešus, plachty, provázky, jídlo, vhodné oblečení …) do Lichkova. Odtud vedla naše cesta směrem k dělostřelecké tvrzi Bouda, kde jsme měli objednánu prohlídku rozsáhlého podzemního komplexu. Během ní jsme se dozvěděli, k čemu tvrz sloužila a že je to nejzachovalejší stavba svého druhu na území České republiky.

Po následném odpočinku a doplnění energie jsme zamířili do Mladkova, kde jsme museli opět po dlouhé cestě nabrat síly. Tentokrát ve stínu kostela. K chuti přišly buchty a bábovky od maminek.

Před námi byl ještě, a to většina výpravy netušila, skoro 2 km,, kopec zabiják“. Všichni ho dříve či později zvládli, i když s vypětím všech sil. Tento den byl poměrně fyzicky náročný, ve vedru jsme s plnou výbavou zdolali 15 km.

V podvečer jsme konečně dorazili na plánované místo v lese, kde jsme si připravili prostor pro stavění přístřešků a pustili se do stavby. Pak nás čekala příprava večeře. Zázemí pro vaření jsme měli v blízkém vojenském výcvikovém středisku. Společně jsme rozdělali oheň, opékali buřty, brambory.

Druhý den jsme si připravili společnou snídani, uvařili čaj na ohni. Po úklidu a umytí nádobí jsme se věnovali mapám, orientaci v nich, nácviku azimutu… Oběd byl tentokrát ve znamení přípravy polévky. Po odpoledním odpočinku se měly děti ve vybraných skupinách dostat dle mapy na smluvené místo. Každá skupina zvolila jinou strategii, ale nakonec jsme se sešli všichni. Na daném místě skupiny praktikovaly již naučené azimuty, a i když nám v danou chvíli zapršelo, déšť nikoho neodradil. Stavěly se i,, domečky pro skřítky“.

Po příchodu k našim přístřeškům jsme zkontrolovali, zda jsme je vystavěli dostatečně odolné proti dešti…naštěstí nikdo žádné mokré věci neměl. Před večeří jsme ještě zvládli pár zábavných her a krátký orientační závod. Pak už jsme se opět vrhli na rozdělání ohně a přípravu večeře. Po večeři povídání u ohně, kde jsme se dozvěděli plno zajímavých příběhů z vojenského života.

Poslední den jsme měli v plánu základy první pomoci, ale na ty nedošlo, protože příprava snídaně, balení věcí a přístřešků, uklízení místa, to vše zabralo poměrně dost času. K tomu jsme si na cestu připravili i speciální oběd, který nás naučil Robert – polévku do termosky. Některým přišla během čekání na vlak k chuti.

Pak už nás čekala jen cesta na nádraží do Mladkova. Tentokrát jsme zdolávali,, kopec zabiják“ s nadšením. Směrem dolů to nebyla taková dřina. Ještě zastávka v místním obchodu pro nanuky a pak vlakem směr Týniště. Na místním nádraží nás čekala skupina rodičů, která nás vítala potleskem.

Ten si děti opravdu zasloužily. Tři dny pro ně byly poměrně náročné a výzvy, které jsme jim předložili, včetně absence mobilních telefonů, zvládly na výbornou. Tento výlet, plný zážitků, zábavy, nových dovedností a vzájemného poznání mimo školu, byl skvělý. Věřím, že je to další krok k utužení kolektivu.

Uspořádat tento výlet by však nebylo možné bez podpory rodičů a vedení školy. Tímto jim srdečně děkujeme. Petra Pokorná (a Robert Skořepa)