Základní škola

Tahle třída rozhodně není neviditelná. Je jich všude plno, hlavně o přestávkách.  Vzhledem k tomu, že k nám na druhý stupeň přišlo několik nových žáků z okolních obcí, rozhodla jsem se pro stmelovací výlet. Neviditelná výstava v Praze mi přišla dobrým cílem.

19. 10. 2022 jsme vyrazili vlakem do Prahy. Děti byly ještě ve škole rozdělené do čtyř skupin, v nichž pracovaly po celou dobu výletu i během projektového dne Neviditelný pátek. Ten následoval po absolvování výletu v pátek 21. 10. Cestou do Prahy si šesťáci připravovali otázky pro nevidomé průvodce. Co je zajímalo? Třeba to, jak slepí pracují s mobilem, jak si vaří jídlo, jak hrají společenské hry, jak nakupují, jak poznají správný vlak nebo autobus, jestli pocítili někdy šikanu nebo jak hledají stejné ponožky…

Po příjezdu do hlavního města nastalo zděšení. Jdeme pěšky! Naštěstí jsme neminuli „mekáč“, tak se to dalo přežít. Neviditelná výstava má dvě části. V té první si děti mohly s pomocí masky na oči vyzkoušet různé deskové hry, stavěly z lega, psaly na stroji slepecké písmo, skládaly hlavolamy, chodily se slepeckou holí apod. Neviditelnou část výstavy už prožily ve skupinách. Každý tým vstoupil do úplné tmy. Žáci se ocitli v bytě. Poznali obývací pokoj, koupelnu, kuchyň a pracovnu. Poté vyrazili na ulici, do přírody i na výstavu soch. To vše bez zraku. Museli se spoléhat jeden na druhého a svého průvodce, který nikoho nenechal ve štychu. Najednou jim bylo jedno, kdo vedle nich stojí. Jestli to je ten, s kým kamarádí. Potřebovali jen najít správnou cestu dál a dojít do cíle. Museli se orientovat podle hmatu a sluchu. Tatam byl zběsilý úprk, který je všem dobře známý ze školních chodeb. I malý schod dal všem zabrat, a co teprve náhlé a nečekané stoupání do kopce! Na závěr hodinu trvající prohlídky se všichni členové skupiny mohli občerstvit v baru potmě. Také byste zvládli zaplatit poslepu útratu? Děti to zvládly. Nakoupily suvenýry, počkaly na ostatní skupiny a hurá na vlak. Někdo ještě vyzkoušel pražský trdelník před hlavním nádražím. Když přijel vlak a nastoupili jsme do vozu, zavládlo všeobecné nadšení. Kupéčka! Každá skupina obsadila jedno, dojedla všechno nakoupené občerstvení a smíchu nebylo konce. Mezitím ale měli ještě za úkol připravit pro své spolužáky několik úkolů na Neviditelný den a zaznamenat zjištěné odpovědi na otázky pro průvodce. Některé skupiny se po hromadě nových zážitků těžko dostávaly do pracovního tempa, ale než jsme dojeli do Hradce Králové, všechny týmy měly hotovo. 

Pátek začal salvou smíchu, když paní učitelka nakráčela do hodiny poslepu. Žáci však brzo zjistili, že nevidět opravdu není žádná legrace. Jednotlivé skupiny realizovaly vymyšlené úkoly a musím říct, že byly velmi dobře připravené. Nakonec se všechny úkoly stihly. Děti poznávaly chuť potravin, přivoněly si ke skořici i k octu, hledali tajnou skříňku v šatně, procházely překážkovou dráhou, poznávali spolužáka poslepu. Bylo pěkné pozorovat, jak si opravdu pomáhají a navzájem se poslouchají. Doufám, že výlet kolektivu třídy pomohl a budou na vzájemné spolupráci stavět i do budoucna.

Neviditelná výstava očima 6.C.: „Na výstavě se mi nejvíc líbilo, když jsme byli ve tmě. Překvapilo mně, že to bylo víc super, než jsem si myslela. Nečekal jsem, že se slepí lidé umí tak dobře orientovat. Nevěděl jsem, že to je tak těžké. V naší skupině jsme se nejvíc zasmáli, když jsme jedli. Na výletě mě potěšila jízda vlakem. Nevěděla jsem, že paní průvodkyně je od narození slepá. Nečekal jsem, že tam bude taková tma. Nevěděl jsem, že slepí lidé umí hrát karty a šachy. Připadalo mi nefér, že pití stojí 40 Kč. Mile mě překvapilo, jak se průvodkyně chovala. Ve skupině jsme se nejvíc zasmáli, když jsme vymýšleli otázky. Nejvíc jsme se zasmáli, když v té tmě někdo zatroubil. Překvapilo mně, že na výstavě budou vážně slepí lidé. Nevěděl jsem, že existují hodinky pro slepé. Příště bychom měli zlepšit chování ve vlaku. Nečekal jsem, že to bude takový zážitek.

L. Dundová a žáci 6.C