Základní škola

V závěru školního roku bych se rád podělil se čtenáři o osobní zkušenosti z našeho třídního projektu vermikompostování, což je speciální forma kompostování. Tento článek navazuje na text o žížalách publikovaný před půl rokem.

Péče o žížaly ve třídě nebyla náročná, stačilo trvale hlídat pravidelný přísun potravy a vlhkost, což jsme dělali i několikrát týdně. Někoho napadne, že žížaly v místnosti zapáchají. Mohu po pravdě říci, že tomu tak není. Někteří žáci na začátku sledování projevovali obavy z dotyku i pohledu na žížaly. Během měsíců tento strach opadl a žížaly se staly součástí naší třídy. Pravidelně jsme si je prohlíželi, krmili, obraceli kompost, sledovali chování žížal, které se před světlem zavrtávaly hlouběji. Naše žížaly dostaly nejčastěji různé šlupky, ohryzky, vyluhovaný čaj, sedlinu z kávy, listí, karton, skořápky vajíček. Pokud budu hledat nějakou nevýhodu chovu doma nebo ve třídě, tak je to jedině malé zabrání místa, jinak nic. Schopnost žížal přeměňovat zbytky jídla na velmi kvalitní hnojivo (vermikompost) byla obdivuhodná. Ze zbytků jídla jsme získali i několik litrů žížalího čaje, což je přebytek vlhkosti, který se jímá na spodku nádoby a pomocí kohoutu se dá vypouštět. Touto na živiny bohatou tekutinou jsme zalívali rostliny ve třídě a na chodbě školy. S množstvím přibývajícího a donášeného bio materiálu jsem během roku přidal ještě jedno patro. Přírodovědu a ekologii jsme spojili s pracovním vyučováním a výtvarnou výchovou. Při výtvarné výchově si žáci žížaly i namalovali, povedené výkresy jsou v galerii. O prázdninách budu krmit žížaly sám, od září je budeme zásobovat bio odpadem z domácností zase společně.  

Mgr. Jan Skalický, třídní učitel II.A