Základní škola

Návrat do škol, zájmových a sportovních kroužků je stále zahalený mlhou, která zůstává naší nevítanou společnicí. Sedíme u svých počítačů, mobilů nebo tabletů a některé své kamarády, příbuzné a známé už jsme několik měsíců neviděli. Postupně nám z naší paměti mizí jejich podoby, které jsou schovány za ikonami na černé obrazovce.

Vždy jsem si přála pracovat s dětmi, pomáhat jim objevovat svět, dát něco ze sebe a předat znalosti, které je povedou životní cestou za jejich snem. Každý den ve škole je jiný, nikdy nevíte, co vás potká. Žádná škola vás na to nepřipraví, ani předem připravený harmonogram hodiny. Realita školního vyučování je naprosto jiná. Musíte umět improvizovat, naslouchat, mluvit se svými žáky, uznat svou chybu a mnoho dalšího, a proto svou práci miluji.

I žáci v lavicích mají své dny. Problém s první láskou, hádka s kamarádkou, neúspěch při tréninku. Jsou stejní jako my učitelé, provází je starosti i radosti. V jejich očích vidím nadšení, zájem nebo naopak jsou myšlenkami jinde než u vět vedlejších. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že nastane doba, kdy své žáky několik měsíců neuvidím. Z mých sedmáků se najednou stali osmáci, chlapcům se mění hlas, začínají svou výškou předhánět děvčata a stávají se z nich muži. Dívky se mění ve slečny a už to nejsou ta malá děvčátka, která si pamatuji, dospívají.

Nevidím, zda se Terezka směje nebo je smutná. Nevidím, jestli Honza chápe, kam v textu doplnit y nebo i. Zda se dívá z okna, nebo na mě. Pomalu už se ze mě stává odborník přes ikony. Podle jejich obrázků poznávám své žáky. Už vím, kdo je Pat a Mat, kdo má kočičku v kšiltovce, kdo rád mění prezidenty, kdo miluje Avengers a mnoho dalších. Jsem šťastná, když se někdo z nich odváží porušit nepsané pravidlo našich žáků: NEZAPÍNAT KAMERU. Oni mě vidí, ale já je ne. Bojím se, abych je vůbec všechny poznala, až se jednou vrátíme do školy.

Rozhodla jsem se, že se připojíme k další výzvě DDM. Tímto jim děkuji za aktivity, kterými nás neustále zásobují. Setkali jsme se sice znovu u obrazovky počítače, avšak kamery zůstaly zapnuté. Povídali jsme si a u toho zdobili vajíčka, vyráběli papírové květiny, drátkovali a zkoušeli nové techniky a nápady. I přestože byla papírnictví zavřená, neodradilo nás to. Nasmáli jsme se u toho našeho jarního tvoření a vyrobili velikonoční dekorace pro klienty GC Týniště nad Orlicí.

Společně je předali a doufám, že jsme malým dílem probudili jarní náladu v seniorech, kteří nás v této době tolik potřebují. Chtěla bych poděkovat svým žákům: Edovi Drábkovi, Markovi Duškovi, Honzovi Hartmanovi, Terezce Andrlíkové, Justýnce Čechové, Terezce Daňkové, Verunce Fajfrové, Terezce Formánkové a jejich rodičům, že neváhali a zapojili se do této akce, protože chtěli tvořit pro radost.

Přeji nám všem krásné jaro a ta mlha snad také jednou zmizí.